CZ
Možná máte i vy v sametové krabičce uložený starožitný šperk, zdobený nádherným starobrusným diamantem. Určitě vůbec nepochybujete o tom, že by drahý kámen nebyl drahým kamenem. Možná je ale opak pravdou. Pouhým okem rozdíl mezi přírodním a umělým kamenem nepoznáte. Často nepoznáte ani rozdíl mezi kamenem a sklem. Někdy může být rozpoznání náročné i pro profesionála.
V oné sametové krabičce máte pečlivě uložený šperk, který vaše babička dostala od své babičky. Jste okouzleni krásnou starou prací i kamenem starého brusu. Chtěli byste znát jeho hodnotu, a tak šperk zanesete k odborníkovi. Máte představu o ceně, která jistě není malá – vždyť se jedná o opravdu starý kousek! Jaké je pak ale vaše rozčarování, když vám odborník sdělí, že kámen ve skutečnosti vůbec není kámen, ale obyčejné sklo…
Když šperk „zdobí“ sklo
Tahle situace není vůbec výjimečná. V minulosti naši předkové mnohdy přicházeli o významné části majetků. Jak ekonomicky situaci zvládnout, a přitom neztratit glanc? Řešením bývalo často právě vyjmutí drahého kamene a jeho prodej. Šperk byl pak „ozdoben“ sklem. Stále vypadal pěkně a hodnotně, a skleněný „kámen“ se od skutečného na první pohled nelišil. Cena šperku už ale byla minimální. A protože se o tomto kroku většinou taktně mlčelo, šperk zdobený sklem se pak předával z generace na generaci jako velmi hodnotná starožitnost…
Triky staré jako lidstvo samo
Sklo ale nebylo jediné, čím bylo možné šperky výměnou za drahé kameny zdobit. Sklo totiž bylo křehké a zranitelné, snadno se rozbilo i poškrábalo. První pokusy o výrobu syntetických kamenů tak probíhaly už v 1. pol. 19. století. V roce 1837 vyrobil francouzský chemik Marc Antoine Gaudin umělý rubín. Až o mnoho let později, roku 1891, vyřešil syntézu taktéž francouzský chemik Auguste Victor Louis Verneuil. Postup byl pak zveřejněn až v roce 1902 a první syntetický safír byl oficiálně patentován roku 1911. Z toho vyplývá, že v oběhu je množství syntetických kamenů, které mohou být i poměrně staré.
Jak to tedy je? Syntetické vs. přírodní
Přírodní kameny byly vytěženy v přírodě, a vznikly výhradně přírodní cestou, dlouhým a náročným geologickým procesem. Právě proto jsou naprosto jedinečné, a tak cenné. Pokud by se vám ale do ruky dostal právě vytěžený drahý kámen, možná byste jej ani nerozpoznali. Proto je třeba ho upravit. Není nic krásnějšího, než když se ze surového drahého kamene vybrousí třpytivý skvost.
Syntetické kameny se chemicky, opticky i fyzikálně od přírodních prakticky neliší – a to včetně tvrdosti a indexu lomu. Rozdíl je v tom, že byly vyrobeny, a to buď Verneuilovou metodou (tzv. postupnou krystalizací), anebo Czochralskiho metodou, tedy rozpouštěním nebo jinými laboratorními metodami.
Umělé vs. přírodní kameny z pohledu investice
Pokud kromě krásy pořizujete drahé kameny také s ohledem na investici, pak jistě nebudou uvnitř vašeho trezoru ty laboratorně vytvořené. Ty zkrátka nikdy pravou ekonomickou hodnotu přírodních kamenů nenahradí. Přírodní kameny nikdy neztrácí na hodnotě, zhodnocuje je čas a jejich investiční hodnota je dlouhodobá. Hodnota laboratorně vytvořených kamenů oproti tomu za posledních pár let klesla o celých 60 %.
Seriózní prodejce vám vždy řekne, o jaký kámen se jedná. Ke všem našim šperkům s drahými kameny, obdržíte i certifikát pravosti.
